"Pazourky" tisíc kilometrů jižně za "pazourkovou linií"
I pro mnohé z těch, kteří dobře znají baltické pazourky z ledovcových sedimentů, může být překvapením, že na první pohled nerozeznatelné pazourky se v Evropě vyskytují daleko na jih za tzv. pazourkovou linií vymezenou nejzazší hranicí rozšíření kontinentálního ledovce.
Na jihu Itálie je poměrně rovné pobřeží Jaderského moře narušeno sedmdesát kilometrů dlouhým výběžkem. Je to poloostrov Gargano. Jeho nejvýchodnější výspou je malebné městečko Vieste ležící na bělostných skalách, které se při pohledu z moře nijak neliší od křídových útesů, jaké jsou například v Dánsku. Garganský bělobou zářící měkký vápenec vznikal po více než 120 milionů let od svrchní jury až do eocénu a není divu, že mocnost vápencových sedimentů vytvářených z drobných skořápek uhynulých mořských živočichů zde dosahuje 2 000 metrů.
Podle u nás obecně uznávaného, ale ne zcela správného názoru, se pazourky vyskytují v křídě a rohovce ve vápencích. Avšak - jak prokazuje masový výskyt pazourku na poloostrově Gargano - i v měkkém vápenci se mohou utvářet dutiny vyplněné živočišnými houbami, mechovkami a jinými organismy, vytvářejícími křemičitý gel, z něhož vznikají pazourky. Výskyt křemičitých konkrecí ("pazourku") v jihovýchodní části Itálie (Apulie) nezmiňuje ani Otto Wetzel ve své knize o pazourku z roku 1968 při výčtu oblastí, v nichž se baltickému pazourku podobné silicity vyskytují.
Díky své geologické minulosti je poloostrov Gargano mimořádně bohatý na silicit, který má – jako materiálová surovina pro výrobu nástrojů – vynikající vlastnosti. Je dobře štípatelný a vzhledem se nijak zvlášť neliší od baltických pazourků. Na pobřeží, ale i ve vnitrozemí se na povrchu nacházejí i několikakilogramové pazourky. Jejich podoba s pazourky baltickými je taková, že i německá literatura je označuje názvem Feurstein. Gargano je v Evropě místem s nejstarší důlní činností. Pazourek se zde těžil již v době, kdy značnou část severu kontinentu pokrýval ledovec, hladina Středozemního moře byla o stovky metrů nižší a Itálii s Afrikou spojoval pevninský most. Samotný název poloostrova není indoevropského původu, nese v sobě kámen a sahá tak daleko do prehistorie…
Ve fotogalerii je malý pazourek z Vieste. Na první pohled se ničím neliší od baltických pazourků, jaké se vyskytují v ledovcových sedimentech na Ostravsku.
Illustrations © dr. Aleš Uhlíř 2016